Putování národními parky
Rondane, Dovre, Dovrefjell-Sunndalsfjella

Plán

Měli jsme maximálně 12 dní volna a chtěli strávit co nejvíce času na trase, obejít se bez půjčování auta, vyhnout se okružním trasám, spát pokud možno venku a nést zásoby maximálně na 5 dní. To se nakonec vše podařilo — strávili jsme plnotučných 10 dní pochodem a ušli zhruba 200 km.

Nutné je ale zdůraznit, že velkou roli v tom hrálo počasí, které nám vyšlo neuvěřitelně. Kromě jedné bouřky celých 10 dní vůbec nepršelo, čemuž se podivovali i Norové. My jsme tak místo mokrých věcí řešili nedostatek opalovacího krému. Jak jedna místní dáma poznamenala: „A very successful summer.“

Toto není deníček, spíš rámcový popis pro inspiraci k uzpůsobení si dle vlastních preferencí.

Doprava

Z letiště v Oslu jezdí vlak F6 do Trondheimu a projíždí kolem všech národních parků zmíněných v titulku. Vlak staví (jak je běžné v normálním světě) přímo v terminálu letiště, takže přestup je velmi přímočarý. Při plánování trasy se tak lze podívat, kde všude vlak staví, a plánovat podle jeho zastávek. My jsme jeli vlakem do Ringebu a poté ještě autobusem do kopců, na zastávku Forrestadsætra.

Pro plánování vlaků a autobusů se dá použít státní aplikace entur.no (ideálně jako appka do mobilu), kde si i koupíte lístek. Autobus na Snøheim se kupoval jinde, o tom níže.

Pozor, vlaky mají povinnou rezervaci, mohou být celkem plné a cena se zvyšuje s blížícím se odjezdem. Otáleli jsme s nákupem zpáteční jízdenky, a tak nás vyšla zhruba o 500 NOK dráž, než by možná musela. Ideální je kupovat lístky na vlak nejpozději cca 2 týdny předem.

Trasa

Trasa nás vedla skrz národní parky dále na sever (viz mapky). Jednu noc jsme strávili v civilizaci ve městě Dombås, kde jsme doplnili zásoby a přesunuli se vlakem do Hjerkinnu. Odtud jsme navazujícím autobusem pokračovali do Snøheimu, kde jsme pokračovali přes horu Snøhetta dále na sever až do města Oppdal. Odtud jsme se opět vraceli vlakem zpět na letiště. Trasa rozdělená na dvě části vypadala zhruba takto:

Dále pár míst, která stojí za zmínku:

Muen

Pěkný kopec s výhledem na začátku trasy. Jen je potřeba počítat s tím, že je blízko silnice, takže koncentrace lidí se psy je vyšší — ale stále snesitelná. Úvodní bažiny před Muenem bychom si asi příště klidně odpustili.

Rondvassbu

Chata s kempem u velkého jezera. Místo s nejvyšší koncentrací lidí, které jsme potkali. Ale i tak jsme nakonec spali v kempu, neboť občas jsou důvody, proč se hodí mít záchod po ruce. Místo je mimo jiné zajímavé tím, že všechna auta mají zakázaný vjezd a musí parkovat na cca 6 km vzdáleném parkovišti. Vše si musí lidé donést nebo dovézt na půjčených kolech, což je určitý filtr a dává místu docela fajn atmosféru.

Jakmile jsme ale druhý den vyrazili, po půl dni chůze jsme všechny lidi opět ztratili a byli sami.

U chaty startuje loď přes jezero: https://www.dnt.no/hytter/betjente/rondvassbu/batrute/.

Dá se tím ušetřit cca 5 km vzdálenosti a 400 m převýšení. My jsme šli pěšky, protože loď se právě opravovala. Plavba přes jezero ale stojí za to nejen kvůli ušetřenému převýšení — jezero je hluboce zaříznuté mezi svahy a z horní cesty jsme ho vlastně ani neviděli. Pohled z lodi zdola na hory tak má určitě své kouzlo.

Snøheim

Chata pod horou Snøhetta. Dá se tam dostat autobusem z Hjerkinnu a doporučuji to udělat, protože táhlá, pozvolná, 15km dlouhá štěrková silnice nevypadala jako něco, co by stálo za absolvování pěšky. Řidič nám navíc přibrzdil, abychom si mohli prohlédnout stádo pižmoňů.

Autobus navazuje vždy na příjezd vlaků, staví pár set metrů od nádraží a rezervuje se zde: https://www.nor-way.no/en/routes/shuttle-bus-snoeheim/

Doporučuje se bookovat předem — náš autobus byl plný tak ze 70 %.

Snøhetta

Nejvyšší hora okolí s pěkným výhledem za dobrého počasí. Což z ní samozřejmě dělá cíl mnoha lidí. Jediné druhé místo na cestě, kde jsme zažili vyšší koncentraci turistů. Vyrazili jsme ale na vrchol až odpoledne, takže většina lidí už se vracela a navíc jak jsme přelezli vrchol na druhou stranu, byli jsme opět sami.

Za odpoledne se dá vyběhnout nahoru a přejít na druhou stranu, kde se dá přespat na plošině u jezera mezi vrcholem a chatou Åmotdalshytta. Píše se, že vrchol je trvale zasněžený, ale my jsme přešli jen pár míst se sněhem a na samotném vrcholu bylo jen kamení. Každopádně výstup je snadný a není k němu potřeba speciální vybavení, i když nahoře může být samozřejmě zima a foukat (což se nám nestalo).

To jen kdybyste chtěli dělat přechod přes všechny čtyři vrcholy, které Snøhetta má, tak to už je horolezecká disciplína.

Modifikace

Zde ještě nějaké zvažované možnosti a záložní varianty. Celý pochod by se dal zvládnout i v kuse bez přejezdu vlakem (viz mapka), pokud byste si vzali zásoby na celou cestu, případně byli schopni doplnit v Hjerkinnu. Mně ale nepřišlo, že by se tam dal sehnat normální obchod, takže noc v civilizaci s nákupem a přesun vlakem přišla vhod a nijak nenarušila tempo cesty.

Zvlášť kolem Snøhetty by se daly případně udělat několikadenní okružní treky, kdybyste třeba jen oblastí projížděli dále na sever.

Na hodně místech by se dalo odbočit a vylézt si jednorázově na nějaké vyšší vrcholy.

Pro případ nepřízně počasí a špatné morálky je na trase dost chat Norského turistického klubu (DNT), ale do jejich systému jsme nepronikli (a nemuseli), takže k tomu nic nemáme. Snad jen že některé „cabins“ jsou s obsluhou a dá se tam dostat snídaně, večeře, předražené pivo a kafe. Většina je ale menších self-service a na ty potřebujete případně klíč a být členem DNT — takže to už není jen tak. Mají na to také appku.

Jako záložní variantu jsem zvažoval půjčení auta po první etapě, kdyby bylo nejhůř — a zbytek procestovat autem a jednodenními výlety. Jedinou půjčovnu v okolí jsem našel AVIS v Dombåsu. Zkušenost ale žádná.

Náhodné poznámky závěrem

• Vody je všude dost a téměř není potřeba plánovat, kde nabírat. Pili jsme z pramínků, potoků, říček i jezer – bez filtrování a úplně v pohodě.
• Díky hezkému počasí došlo někdy i na tři koupání za den. Utábořit se u vody také není problém.
• Pokud vaříte na plynu, bombu lze většinou sehnat v libovolném supermarketu, na benzínce nebo horských chatách. V okolí letiště ji mají na nedaleké benzince.
• Ohýnky jsme nedělali — bylo stejně vedro, varování proti požárům a ani si nevybavuji místo, kde by se na těch holinách dalo sehnat větší množství suchého dřeva.
• Spali jsme v lehkém stanu. Pouze s přístřeškem bych si do potenciálních dešťů a větru netroufnul.
• Pro navigaci nám úplně stačily mapy.cz. Měl jsem i appku s jejich mapami, ale ani jednou jsem ji neotevřel.
• Na předpověď počasí jsme používali yr.no a Windy.
• Platit kartou se dá úplně všude, hotovost netřeba.
• Zájemci o ptactvo si mohou vyzkoušet aplikaci Merlin — v tichu, které v horách panuje, se dají ptáci krásně identifikovat podle zvuku. Nejčastěji jsme slyšeli tyto tři: kulík zlatý, bělořit šedý, linduška luční.
• Více fotek případně na vyžádání