V dnešním článku nenajdete ani jeden mikročip či elektron, stavěl jsem klouzačku. Nechtěl jsem použít laminát ani plast, ale ideálně nerez případně v kombinaci se dřevem. Moc informací na internetu jsem o tom nenašel a tak zde popíšu mojí cestu k celkem zdárné výrobě. Psát o tom, jak jsem stavěl něco standardního jako třeba dřevník by mi přišlo zbytečné, ale tady mám pocit, že je pár věcí na které jsem si musel přijít nebo je vymyslet a že to může být pro někoho zajímavé.

Průzkum

Máme na zahradě kopec a od začátku bylo jasno. Přece nebudeme chodit nahoru i dolu pěšky. Svahová skluzavka se zde přímo nabízí. Do skleníku pro rajče vyběhnout a dolu se sklouznout.

Nejprve jsem zkoumal jaké jsou možnosti koupě klouzačky. Plastová ani laminátová varianta se mi nelíbila, ale při délce cca 5m to nebylo úplně jednoduché ani s tím plastem. Navíc jsou klouzačky často úzké pouze na dětské zadky a když už se s tím budu dělat, tak se chci přece klouzat taky! Kouknul jsem tedy na nějaké nerezové a na jejich ceny. I když předpokládám, že se jedná o ceny nastřelené pro veřejnou správu, obsahující certifikaci apod, tak i když si představím, že by to mělo stát polovinu přijde mi to dost. A udělat to vlastnoručně byla celkem výzva.

Bylo celkem jasné, že pokud nerez povrch, tak musí jít o nějakou pevnou konstrukci, na které bude plech ležet. Pohrával jsem si s nesmrtelnou variantou, vylít konstrukci z betonu a na ní položit plech, ale jsem rád že jsem touto cestou nešel. Další restrikci, kterou jsem si vymyslel bylo, abych celou stavbu zvládnul sám nebo s minimální pomocí. Tzn. nevymýšlet nějaké složité ohyby plechu apod. To se nakonec podařilo.

Překvapilo mě, jak málo málo materiálů o výrobě klouzaček jsem našel. To až si budete dělat stolek z palet, tenhle problém mít nebudete. Nejprve jsem našel toto video, ze kterého mi stále běhá trochu mráz po zádech, protože se nemůžu zbavit pocitu, že se dítě musí při každé jízdě říznout o podélnou hranu (jen doufám, že tam je nějaké ošetření, které není vidět nebo jej autor dodělal posléze):

Moje řešení je konstrukčně nakonec asi nejpodobnější tomu z tohoto videa:

Dlouho jsem váhal, zda udělat skluzavku jen rovnou, ale nakonec jsem došel k tomu, že koncové zahnutí přidá velmi na komfortu výstupu a že to za tu vyšší pracnost stojí. Rovná by samozřejmě byla o dost jednodušší.

Použitý materiál

• Nerez plech 1250x2500mm
• 2x OSB deska tloušťky 22mm, 625x2500mm
• 2x trámek 120x140mm, délka 5m
• Nějaké zbytky dřeva, kus překližky apod.
• 10x zemní vrut
• Lazura
• Spojovací materiál

Zaměření v terénu

Klasicky jsem začal dělat dřív než jsem měl vše vyměřeno. Chytat rovnou přímku na hrbolatém kopci není nic jednoduchého. Nakonec jsem si vzal na pomoc laser (nevím proč jsem to neudělal hned na začátku). Vyměření nebylo úplně 100% přesné, ale řekl bych, že dostačující. Laserem jsem si promítnul do kopce základní osu skluzavky a od ní pak vyměřil jednotlivé body.

Základy na zemní vruty

Pro usazení jsem zvolil zemní vruty. Nikdy předtím jsem s nimi nepracoval, proto jsem z toho měl trochu obavu – jestli to bude držet, jestli půjdou dobře zavrtat. Ukázalo se, že to bylo nejlepší a nejjednodušší řešení a vyhnul jsem se kopání děr a betonování. Do našeho jílu to zajelo skoro jak nic, stačilo prostrčit obyčejně roxor nebo nějakou tyč a otáčet, jen si hlídat vodováhu. Nebylo potřeba žádné speciální nářadí. Naštěstí jsme nikde netrefili žádný kámen.

Kdyby byl terén kamenitý a nebo bych potřeboval skutečně přesnost umístění patek na milimetry, asi bych se zemními vruty tak dobře nepochodil.

Konstrukce je udělaná tak, že má horní a dolní základnu na kterou jsou přidělané podélné trámky. Každá základna má 4 zemní vruty, jsou vlastně docela blízko u sebe a ani se to nehne. Doprostřed jsem pak dal ještě pro jistotu pod každý trám po jednom zemním vrutu na podložení, ale nejspíš by to ani nebylo potřeba.

Dřevěná konstrukce

Konstrukce je poměrně jednoduchá a masivní. Myslím, že s tloušťkou trámků jsem to možná trochu přestřelil, ale používal jsem stejné rozměry i na něco jiného, tak jsem to vzal stejně. Nejprve jsem udělal obě základny a na to pak přišly podélné trámky.

Celá konstrukce byla zatím nepřikotvená jen na zkoušku, posléze se totiž všechny trámy ještě natíraly, protože stavba nebude nijak chráněna proti vlivům počasí. Nátěr jsme provedli nějakou lazurou co je i proti houbám apod. Do natírání se zapojily i děti. Po natření se pak přivrutovaly již všechny trámy napevno. Pak přišly OSB desky a překližka do prohnutí. OSB v sobě mají pero a drážku, toho jsme využili a dobře tak sedí oba díly v sobě zapasované. Na delší straně jsme akorát odřízli pero. S konstrukcí pomáhal Stáňa a Adam.

V případě, že bychom použili nějaký silnější plech, dalo by se OSB vynechat a jen na pár místech udělat vzpěry a trámky tak propojit. Koukal jsem, že to tak mají asi většinou udělaná skluzavky na dětských hřištích, které používají akátové bočnice z kulatiny. Výhodou je, že se zbavíte dřevěné části, která může nasávat vlhkost a hnít. Nevýhodou, že tlustší plech bude dražší a bude se s ním hůře pracovat.

A v poslední etapě jsme nařezali bočnice. Konce jsem zaoblil a trochu víc jsem si dával záležet s nátěrem a přebroušením. Nakonec to bude jediný díl se kterým může klouzající přijít do styku. Na zkoušku jsem bočnice chytnul jen na dvou místech vrutem, opět jsme je pak sundavali na nátěr.

Spodní zahnutí

Pozastavil bych se nad zahnutím na spodním konci klouzačky. Původně jsem ho vůbec nechtěl řešit, ale přišlo mi, že pokud má být skluzavka použitelná i pro menší děti okolo 2-3 let, tak to tam je potřeba. Jinak totiž dopadáte přímo plnou rychlostí na nohy.

Pro zahnutí jsem vzal tři tenké překližky, slepil je k sobě a stáhnul je popruhy, abych dosáhnul prohnutí. Následně jsem je ještě na několika místech provrutoval a vyčnívající vruty zaříznul. Zahnul jsem tak o dost větší kus než byl potřeba a následně jsem celý oblouk přiložil a vyříznul z něj jen menší potřebný kus. Takto malý kousek by se asi špatně ohýbal.

Šlo by to asi vyřešit jednodušeji. Např. lepit a prohýbat až na místě a ne předem. Nebo naříznout z jedné strany tlustší materiál na více místech a pak ohnout. Možností by se našlo určitě vícero. Každopádně jak je vidět na fotce, díru pod záhybem jsem pak vycpal prkny, aby se tato část zpevnila.

Na fotce také vidíte, že překližka má už něco za sebou. To je tak, když se věc staví postupně a mezitím je rozdělaná konstrukce několik týdnů venku a prší na ni. Nejlepší by bylo dělat to v kratším čase, ale to prostě nedokážu. Věřím, že lehká degradace nebude vadit a kdyžtak to plech podrží.

Nerezový plech

Dostáváme se k části, která zprvu vypadala jako nejsložitější a nakonec se ukázala jako asi jedna z nejjednodušších. Nikdy jsem s žádným nerez plechem nic nedělal. Takže jsem začal shánět, kde se to dá objednat, ohnout apod. Dle některých videí to vypadalo, že by se snad měl dát objednat svitek a celá klouzačka by mohla být v kuse. Po telefonátu do hutní fabriky mi řekli, že jo, ale že minimální odběr je 300kg a nikde jinde se mi nepodařilo svitek na míru najít.

Cesta pokračovala do zámečnické dílny, kde jsem to probral s člověkem na dílně. Poradil mi, že to mám udělat ze dvou plechů, které dám přes sebe a že svářet to je blbost. Hrany půjdou začistit a nebezpečné to nebude. Jediná hrana se kterou se dá přijít do kontaktu bude ve směr jízdy a nic tedy nehrozí. Tak jsem tam tedy plech objednal. Několik týdnů se nic nedělo. Pak jsem se dozvěděl, že se panu šéfovi „do toho moc nechce“. Asi měl pocit, že to je nebezpečené nebo nevím. Každopádně jsem stále více nabýval dojmu, že to s tím nerez plechem nebude žádná legrace.

Nakonec to nemohlo být jednodušší. Objednal jsem to ve stavebninách na e-shopu i s rozříznutím a ohnutím koncovích lemů (poslal jsem jednoduchý plánek) a do pár dnů to bylo nachystané.

Ještě něco k rozměrům. Nerez plech je nejdražší položka a vzhledem k tomu, že se většinou nakupuje po celých tabulích, tak je potřeba celou konstrukci přizpůsobit tomu, abychom měli co nejmenší odpad. Na obrázku výše vidíte, že celá konstrukce rozměrově vychází z velikosti nerez tabule.

Vnitřní rozměr klouzačky je 58,5cm, to proto, že plech je na každé straně 2cm vložený do bočnic. Tím je zajištěno, že dlouhé hrany jsou schované a nelze s nimi přijít do kontaktu. Zároveň není potřeba vymýšlet nějaké složité klempířské lemy, které by byly problematické zvlášť v té části, kde se nám skluzavka (nahoře i dole) ohýbá. A nakonec to je velmi pohodlná šířka kluzné plochy i pro dospělý zadek.

Když jsem konečně plech dovezl, přišla chvíle napětí, jestli to bude sedět na konstrukci, která už dávno stála. Sedělo to pěkně. Měl jsem ještě obavu z roztřepených konců, ale nic takového na plechu nebylo, takže i pro transport to bylo úplně v pohodě. Jediné co jsem udělal, že jsem spodní hranu horního plechu párkrát přejel pilníkem, abych ji skutečně úplně začistil a byla krásně hladká.

Nerezu se vyrábí jak jsem zjistil mnoho jakostí a povrchů. Nakonec jsem sáhnul po nejstandardnější jakosti a jemně broušeném povrchu. Zda to byla dobrá volba ukáže čas, ale klouže se na ní dobře.

Bočnice

Poslední věc, která zbývala bylo přidělat bočnice. Nejsložitější na tom je, že bylo potřeba do nich proříznout drážku do které zapadne plech. Nemám ponornou pilu (a obyč maflem jsem to raději dělat nechtěl) a zároveň jsem si nebyl úplně jistý tím, jak bych dělal zahnutou drážku. Proto přijel Sirka.

Společně jsme přiložili bočnice a obreslili hranu plechu. Sirka to pak proříznul ponornou pilou a pohrál si i s tím záhybem drážky – opět ponorná pila, oscilační bruska, dláto a chvilku si s tím vyhrát.

Nakonec jsme bočnice přirazili, sesadili. Ukázalo se, že to víceméně sedí. Až na pár detailů v sesazení bočnic, které jdou na vrub přesnosti mého měření a řezání.

Překvapením bylo, jak špatně jde sundat krycí folie. Narozdíl od obyč střešních plechů to jde fakt ztuha.

Spodní plech jsem chtěl přidělat vruty na místě, kde bude překryt plechem horním. Ukázalo se, že zápustná hlava vrutu je po zašroubování stále moc vysoká. A tak posloužily hřebíky do krytiny (papíráky / lepeňáky), které mají krásně plochou hlavu, takže se tam dobře schovaly. Lemy jsou pak přivrutované zespoda do OSB desky. Tam jsem použil zbytek vrutů na plechovou střechu (farmářské vruty s těsnící podložkou), ale šlo by to i obyč vrutama asi úplně stejně. Když se ukázalo, že bočnice sedí, přivrutoval jsem je ještě na spoustě dalších míst, aby vydržely nešetrné dětské zacházení.

Jelikož Sirka přijel až odpoledne po práci a pár hodin nám ty dodělávky zabrali, tak jsme to dokončovali za tmy. Ale vše se povedlo.

Závěr

No a takto vypadal výsledek dalšího dne za světla. Což jsem viděl já až po dvou dnech, protože jsem se dřív domu za světla nedostal.

Ještě plánuju, že do drážky kde je plech vsazen do bočnice nacpu silikon, aby do vnitřní kostrukce nezatékala voda. Jinak se zdá, že vše vyšlo jak má. Klouzačka je pěkná, pevná a hlavně klouže. Použil jsem smrkové dřevo. Předpokládám, že bočnice budu pravidelně natírat (na jaře?), když bude celoročně venku. Uvidíme jak rychle to bude hnít, ale snad by měly uhnívat jen ty bočnice, které by mělo jít poměrně snadno vyměnit bez zásahu do zbytku konstrukce.

Poslední poznámka se bude týkat slunce. Dohledal jsem případy, že se nerez skluzavky rozpalují v létě tak že to je až nebezpečné. U nás to máme na severním svahu, tak snad to nebude tak horké. Počkáme na léto a uvidíme jaká bude realita. Pokud by to byl skutečně problém, který se nebude týkat jen pár dnů v roce, tak máme záložní řešení se stíněním – tunel z proutí, stínění plachtou apod. Ale mám pocit, že to pak zas zvedá případnou vlhkost a zabraňuje prosychání konstrukce, takže se do toho nechci pouštět pokud to nebude vyloženě nutné.

Co vám budu povídat, děti jsou nadšené a mě se po ní taky klouže dobře.